Bizzy Blue Hole 2009 - report od Valouše

  Ahojte všichni Deviláci,

  V návaznosti na Romanovi romány mi to nedalo a posílám prozaičtější info z Bizzi Blue Hole ;o)

  Budu jej psát především za sebe a jen trošku na Romana (bo jsme bohužel ubytovaní každý jinde a tak máme společných prožitků pomálu). Ostatní členy výpravy "nedeviláky" komentovat nebudu - mám pocit, že na blogu je informací ažaž.

  První den po příletu jsem byl tak nadržený na hloubky, že jsem hned ráno (do Dahabu jsme dorazili cca 7:30) jel s bandou na Blůčko a noční let dospával v pelešárně. Odpo už jsem musel do vody zkusit vyvážení (míry a váhy mi zůstaly :o) - při neoprenu 3mm a zátěži 3,2 kg jsem neutrální v 11-12m (podle dopakování). To mám rád - rychleji to jede dolů... Navíc Glidea je úplně super i na hloubky, sice není tak pohodlná jako moje stará dobrá Kubrtovka, ale je tvrdší a dolů jede jako raketa. Ponory jsou rychlejší cca o 6-12s. Takže jsem neodolal a ještě zalepenej z cesty zkusil nakopat mouthfuel - šlo to nečekaně dobře (43,5m/1:24s).

  Románo tady byl o nějaký den dříve, tak už jsem jej zastihl v potápěcím režimu, navíc mu očividně egyptský model života - pomalého improvizovaného nicnedělání - očividně vyhovuje...

  Během druhého a třetího dne jsem se potápěl pod mouthfuel i pod reziduál (opět jsem se neuhlídal od spěchání!), ale tělo si po zimním půlroku bez hloubek odvyklo na stlačení ("streč" receptory tlučou na poplach) a hlava taky není z hloubek nijak odvázaná - tzn. pohybuji se kolem hloubek 60m a kontrakce bránice doplněné neodolatelným nutkáním k polknutí mi vždycky poklidí vzduch z pusy do plic. Navíc mi někdo přenastavil (nebo že bych já sám - no ale Matouš si tady s nima hrál... :o) 1. hloubkový alarm na hodinkách na 30m, takže dělám mouthfuel o 8m dříve.

  Na Romanovi je vidět, že mu potápění s fluidama neskutečně sedlo. Dobře snáší slanou vodu na oči, nose clip mu drží, hloubky umí vyrelaxovat, zkouší techniku ponorů z ruzných názorů. Vypadá to nečekaně nadějně... super!

  Jo a mezitím jsem si několikrát škubnul neoš na tom samým místě - což už asi každej ví - jasná vada materiálu - no faaakt, maturita ze slepování. Naštěstí má Zlaťák pětku.

  Čtvrtý den i s přenastaveným hloub. alarmem to samé (bránice kope ostošest - kontrakce při sestupu, sucho v ústech nutí k polknutí, vzduch uteče do plic, konec ponoru). Snažím se epiglotis držet zavřený, takže při kontrakcích to občas malinko pískne, jenže jak se zmenšuje množství vzduchu v puse, tak musím změnit polohu čelisti a jazyka a to se občas nepodaří záklopka patřičně podržet a frnk - vzduch je v řiti... teda v plicích... Po zkušenostech z minulého roku se už nikdy nesnažím po mouthfuelu znovu vytáhnout vzduch z plic kontrapakem, i když by to ještě šlo, bo vím dopředu jak by to dopadlo. Raději otočím ponor. Je to divný, ale pokaždý si říkám , že už tyhlety ceremonie mám za sebou - a ono ne. I když každý rok trošku níž, tak přece...

  Až pátý potápěcí den (pořád spěchám - za chvíli se dostaneme k jádru pudlíka) mě voda pustila dolu. Najednou šly kontrakce potlačit (ne úplně, ale téměř), tak jsem padal a padal a užíval si, že vzduch v puse drží, do masky jsem taky trošku dopustil, aby mě nerozhodil nepříjemný pocit namáčklé sfery na čumáku. A najednou byl talíř (73m/2:23, cca 4s kochačka na dně). Samo, že jsem navíc musel trošku pod plejt, bo Romanovi se podařilo totéž ponor přede mnou... :o) - to je ten vykouzlenej metr navíc - máme úvazky, no ne?! Jenže jsem já kretén udělal školáckou chybu a podíval jsem se pod sebe !!! Zaklonění hlavy v hloubce je jedno ze základních tabu, žeano. Jsem hňup, jenže já na to úplně zapomněl, vlastně jsem na to vůbec nemyslel - po dlouhé době jsem opět viděl magické dno Blue Hole... Dole nic nebolelo, neškublo, nevadilo - pohoda a krása - "Árč" svítila jako vymalovaná s rybičkama pod vrchním zakončením oblouku - no škoda se vracet na hladinu - chviličku jsem na ni koukal a kochal jsem se ještě kus cesty nahoru. Prostřední část cesty zpět už tak pohodová není...

  No jenže na hladině ze mě začala valit červená a bublat v krku - dal jsem trachei trošku zabrat. Takže touto chybou jsem si pozměnil hloubkový postup na celých závodech - magor!! Ale dobře mi tak hňupovi, když jsou křídla moc velký, je pár facek k nezaplacení...

  Další den tím pádem day off bez vody a ponoru. Naštěstí i neštěstí to byl zároveň den před závodem, kdy si stejně dávám voraz...

  Cílem závodního ponoru bylo hlavně nezmasakrovat si tracheu ještě více. Nahlásil jsem pro jistotku 66m. Příprava stála za prd, bo jsem šidil uvolňovacku i negativky a nechtěl se trápit a hlídal krk. Dobře to dopadlo.

  Dneska byl pro většinu volný den mezi závody - my jsme ale šli na Blůčko potrénovat pár FRC ponorů. Já navíc vyzkoušel 4 verze nového ksichtového vybavení. Fluidy od Romana - klasicky lepené zevnitř, od Matouše - vlepené čočky do vybroušené díry ve sklech brýlek, "poloviční fluidy" od jakéhosi Angličana, nebo koho - s jednou čočkou vlepenou klasicky a druhý ořech bez ničeho, a nose clip only (můj). Vyhodnocení je celkem jasné, ale já vám ho neřeknu, abych vás neovlivnil :o))

  A na zítřek už máme hloubky nahlášené, Zlaťákovi to nějak nejde - vyměknul a nezávodí, Jožin nahlásil 81m, Roman 74m, já 75m, další nevím. (nevím, proč Roman dává takovéto číslo, ale já zkusím nominační limit na MS, takže ten opětovný 1m navíc je nyní už fakt náhoda - no ať se propadnu do západního Německa!! Stejně to budu zítra opět podřizovat krku, kdyby bylo dole něco špatně, tak otočka pane Patočka...

  Mezitím jsme s Romanem ochutnali několik kousků pivka, škoda, ze nebydlí poblíž, bo neochutná moji meruňkovici 60 voltu - už dochází! Po ránu a na dobrou noc je jako pohlazení...

  Poměrně dost tady fouká jako před bouřkou, ale nezaprší a nezaprší! Bubáci otravujou a otravujou... Ale jinak pohoda a zpomalený čas. Spíš monotónní - chtělo by to oživení - asi se tady trošiiičku nudím.

  Už se na Vás všechny domů těším... no fakt!

  Mějte se nejlíp

  Petr