Průzkum a trénink v jámě Olson
6. 4. 2009

   Komu by se chtělo v pondělí do práce, když je venku hezky. To jsme si 6. dubna 2009 říkali s Hansem a Jíťou taky, a tak jsme nechali své kolegy v práci zachraňovat svět před krizí a sami vyrazili na výlet do Prahy omrknout osmimetrovou hloubku jámy Olson, která je součástí krytého aquaparku v Praze-Čestlicích. Předchozí diskuse o tom, co si vzít s sebou, vyústily v konečné rozhodnutí jet v plné zbroji, tedy neoprény, olova, moniky, foťáky, čehož jsme pak rozhodně nelitovali.

   Během cesty se u některých členů výpravy začaly objevovat halucinace vyvolané abstinenčními příznaky, to když Hans viděl za okny projíždějících aut monoploutve v domnění, že všichni strejdové směřují s moňasama do Čestlic. Já jsem zase navedl celou výpravu do vilové čtvrti poté, co jsem směrovku "Autocentrum" považoval za navigaci do Aquacentra.

   Nakonec jsme cestu zvládli a zaparkovali (zadara) v krytých garážích vedle Aquapalace Praha. Původně zamýšlené vstupné 240,- na hodinu jsme nahradili celodenním vstupem za 300,- (akce Happy Monday platná do konce května 2009). To je vstupné do aquaparku, ke kterému je potřeba připlatit stovku za jámu Olson.

   Za šatnami se nám otevřel celý areál aquaparku. Tobogány, atrakce i vodotrysky byly sice úžasné a lákavé, ale my jsme dychtili jen po hloubce. Nejdřív se nám naskytl netradiční pohled na osm metrů hluboký bazén, a to skrze sklo v jeho třímetrové hloubce. Bazén má totiž pod hladinou dvě okna, kolem kterých chodí spousta návštěvníků aquaparku, což se později ukázalo jako největší zábava nejen pro ostatní, ale hlavně pro nás.

   Ale postupně. Bazén je výškově a brankou oddělen od okolí, takže jsme měli dostatek soukromí a nemuseli se bát o výbavu na břehu. Navíc jsme byli po celou dobu u bazénu sami, takže jsme si to mohli fakt užít.

   Bazén má tři úrovně - mělká 1,5 metrů hluboká přípravná zóna a pak vlastní osmimetrová jáma s plošinou v hloubce 4 metrů. Na dně je pak uprostřed malá prohlubeň s několika kameny, které se ukázaly být užitečné coby zátěž při relaxacích na dně. Voda je krásně čistá a klidná, stěny jsou pomalovány mořskými motivy a proti sobě jsou již zmíněná okna pro zvědavce.

   Po důkladném rozcvičení jsme naskákali do vody, kde jsme nakonec strávili dvě a půl hodiny čistého času. Zkoušeli jsme zanoření s moňasem, statiky i dynamiky na dně, delfíní skoky nad hladinou, převážení jsme pak zakusili volný pád do hloubky nebo naopak náročný výstup. Chuťovkou pak byly závěrečné negativky, které nás krásně pomačkaly. Já jsem si nešikovně vyzkoušel i ukázkovou krádež naškudleného vzduchu z pusy podtlakem do plic, zkrátka to byl docela slušnej trénink.

   Po celou dobu jsme byli velkou atrakcí pro diváky u okýnek, což v nás probudilo skrytý exhibicionismus, takže jsme průběžně vymýšleli různé blbiny pro pobavení nebo ohromení publika. Oblíbeným číslem byl běh po dně nebo jogínský posed hlavou dolů. Některé diváky jsme vystrašili, když mžourali dovnitř nalepení na sklo, jestli něco nepoplave, a někdo z nás na ně bafnul. Údiv pak vzbuzovaly dlouhé relaxace na dně, po kterých jsem třeba já v těžkých kontrakcích pomalu stoupal, a jako bych byl úplně v pohodě, jsem se tlemil na ty čumily a mával jim. Asi byli i trochu překvapení, když jsme si je začli s Jíťou fotit, jako by byli atrakcí oni a ne my.

   Neradi jsme z bazénu lezli ven, ale nakonec jsme byli celkem vyšťavení, takže jsme šli do sprch a pak hurá do šatny. No, teda spíš do labyrintu skříněk a kabinek, kde jsme se s Hansem trochu ztratili, protože kromě čísla skříňky jsme museli najít i příslušnou sekci. Zrovna skříňka 33 je tam asi šestkrát, ale nakonec jsme to zvládli a vyrazili k domovu.

   Času i peněz jsme určitě nelitovali. Jáma Olson je zajímavá zkušenost i zábava a velmi ji doporučujeme (nejlépe ve všední den dopoledne, kdy je volná, ale je dobré udělat rezervaci). Určitě se sem zase vydáme, ale asi až na podzim, protože teď už na nás čekají lomy, moře a rybičky!

   Petr Ž.